Polenští starostové (Filip Plašil)

Po revolučním roce 1848 nastaly v habsburské monarchii velké změny. Demokratické hnutí obyvatelstva bylo sice potlačeno, přesto ale nebylo možné úplně vymazat názory, které se snažilo prosadit. Výsledkem byla důsledná reforma veřejné správy, zakotvená v tzv. oktrojované ústavě z března 1849. Moc, jež měla do té doby vrchnost (hlavně šlechta a církev), přešla na nově zřízené úřady. Nejvyšším z nich byl Zemský sněm, jemuž podléhala místodržitelství a krajské vlády. Nejníže položenou základní jednotkou byly politické okresy, které spravoval okresní hejtman. Tomu byly podřízeny jednotlivé obce. Změny nastaly i zde, obce dostaly větší samostatnost v podobě obecních výborů, místo rychtářů a purkmistrů byli voleni starostové.
V Polné proběhly první volby 27. července 1850. Za dozoru okresního komisaře z Německého Brodu bylo zvoleno 24 členů městského výboru s 12 náhradníky. Členové výboru dále ze svého středu zvolili pětičlennou obecní radu, do jejíhož čela byl postaven starosta, dobově zvaný měšťanosta. Tím se v Polné stal lékárník a předseda měšťanského pivovaru Vojtěch Sies (1786–1852). V době jeho úřadování byla tehdy samostatná správní obec Kateřinov sloučena s městem Polná. Dne 29. října 1852 schválilo zastupitelstvo udělení prvních čestných občanství. Siesovi nebylo dopřáno dočkat se konce volebního období, zemřel 2. prosince 1852.
Místo něj nastoupil do úřadu nejstarší obecní radní, měšťan a řezník Vincenc Losenický (1797–1855). Za jeho starostování začínali odcházet první polenští občané do Ameriky. Do konce roku 1854 jich odešlo 43.1) Od září roku 1854 Losenický pro nemoc neúřadoval a správu města za něj převzal radní Jan F. Culka (1798–1868). Ten byl také po starostově smrti dne 21. května 1855 zastupitelstvem pověřen vedením úřadu až do dalších voleb.
Jan F. Culka spravoval město až do roku 1861. Roku 1858 se zásluhou městského výboru Polná rozzářila pod nově instalovanými petrolejovými lampami. Dne 27. května téhož roku proběhlo po epidemii cholery v domě čp. 33 otevření městské nemocnice. V posledním roce Culkova úřadování bylo odsouhlaseno udělení dalších čestných občanství, např. F. Palackému nebo F. L. Riegrovi.
Po pádu Bachova absolutismu byl roku 1860 císařem vydán Říjnový diplom, který obsahoval pozitivní změny ve správě státu – obnovení zemských sněmů a úpravy správ obcí. Na jeho základě proběhly v roce 1861 nové volby a v Polné začalo úřadovat nové zastupitelstvo v čele s mydlářským mistrem Adolfem Varhánkem (1819–1864). Za jeho působení byl založen pěvecký spolek Čestmír a čtenářská Beseda, změnil se i vzhled města – na kostele sv. Barbory byla postavena nová věž (od požáru v roce 1823 věž chyběla). Roku 1863 byla přemístěna radnice z Bakalářského domu do domu čp. 36 na náměstí. Právě za působení Adolfa Varhánka postihl dne 4. srpna 1863 Polnou hrozný požár, který během jediného dne strávil 189 domů a kvůli kterému zůstalo bez přístřeší na 3000 lidí. Sám Varhánek při hájení svého majetku před ohněm těžce onemocněl a po pěti měsících, 5. ledna 1864 zemřel. Po dobu jeho nemoci za něj vedli úřad radní. Právě oni mají zásluhu na organizování pomoci pohořelým spoluobčanům.
V červenci 1864 se konaly další volby, ve kterých byl starostou zvolen měšťan Emanuel Ráček (1817–1866). I za jeho působení se město vzpamatovávalo z požáru. Během roku vynesly sbírky na pomoc pohořelým 50 270 zlatých. 2) Pro potřeby obce byl zakoupen dům čp. 36 zvaný Vodňanský. V roce 1864 byla dokončena oprava chrámu Nanebevzetí Panny Marie a proběhla opětovná výstavba měšťanského pivovaru. Od 1. ledna 1865 začal platit tzv. pivní krejcar, daň jednoho krejcaru z každého mázu vypitého piva. Tato daň platila v obci po tři roky. V červenci 1865 se Ráček ze zdravotních důvodů vzdal funkce .
V nových volbách byl 6. srpna 1865 zvolen do funkce starosty obchodník a obecní radní Antonín Pittner (1814–1897). Pittner se již dříve angažoval v kulturním i politickém dění ve městě. Podporoval zde národní uvědomění obyvatel, stýkal se s významnými osobnostmi… Mnoho let působil také ve správě města jako radní, v době nemoci starosty Varhánka výrazně pomáhal s organizováním pomoci pohořelým. Dne 8. července 1865 se stal starostou nově zřízeného okresního zastupitelstva pro okres polenský. 3) Začátek Pittnerova volebního období se nevyvíjel slibně. Roku 1866 za prusko – rakouské války vtrhlo do města pruské vojsko. Zásluhou odvážného jednání starosty Pittnera bylo však město ušetřeno od pruského drancování. Jeho zásluhy po válce ocenil sám císař, který mu udělil zlatý záslužný kříž a městu věnoval 1000 zlatých. Pittner byl starostou zvolen celkem osmkrát, a to v letech 1865, 1867, 1870, 1873, 1876, 1879, 1882 a 1885. Za jeho starostování prožilo město velký rozkvět. Byly postaveny nové kašny, podél okresních silnic vysázeny stromy, zaveden telegraf. 4) Roku 1865 pomáhal zakládat v Polné první peněžní ústav – Občanskou záložnu. V roce 1868 došlo k založení okresního hejtmanství, na čemž měl Pittner velkou zásluhu. Dále byl založen Hasičský sbor, otevřena Průmyslová škola pokračovací… Velkou zásluhu má rovněž na stavbě chlapecké školy v letech 1882 – 1883. V nové škole se začalo vyučovat 16. září 1883. Dne 3. května 1885 začal v Polné fungovat Varhánkův ústav, opatrovna pro malé děti a pozdější sirotčinec, pojmenovaný po svém zakladateli, továrníku Karlu Varhánkovi. S tím se Pittner přátelil a právě on s Varhánkem domluvil stavbu opatrovny. Tato stavba byla posledním Pittnerovým triumfem, neboť ve volbách dne 3. prosince 1888 nebyl poprvé od roku 1865, tedy po 23 letech úřadování, zvolen starostou.
Tím se stal c. k. notář František Chaloupka. O těchto volbách se od začátku spekulovalo, že neprobíhaly poctivě a že vše byla jen promyšlená zákulisní hra. Ze starých 30 zastupitelů jich totiž ve funkcích zůstalo jen 9, ostatní byli výrazně mladší nebo cizí. Sám bývalý starosta Pittner poznamenává v městské pamětní knize: „Byly to volby poctivé??!“ Za krátkou dobu, kdy byl Chaloupka ve funkci, došlo k založení okrašlovacího spolku Viktorin a spolku divadelních ochotníků Jiří Poděbradský. Již 20. července 1889 podal starosta F. Chaloupka demisi.
Dne 4. srpna 1889 byly konány další volby. Vítězně z nich vyšel pekař Theodor Sadil (1839–1913). Ten byl opětovně zvolen i 28. prosince 1891. Za jeho úřadování byl roku 1892 upraven a rozšířen hřbitov sv. Barbory. Ve stejném roce byla rozhodnutím městské rady zrušena Varhánkova opatrovna a přeměněna na sirotčinec. Roku 1893 probíhala přestavba kaple sv. Anny a k ní přilehlého špitálu, bohužel neúspěšná. Byl porušen historický ráz budovy a také zbytečně zničeny staré fresky. Další událostí tohoto roku se stala stavba Kalvárie a Božího hrobu.
Ve volbách roku 1894 byl zvolen nový starosta, hostinský Rudolf Sadil (1848–1917). Proti volbám byl ale podán protest, který místodržitelství vyřídilo až další rok. Proto se v březnu 1895 konaly další volby. Výsledek byl úplně stejný, starostou se stal Rudolf Sadil. Ten se zasloužil o stavební a hospodářský rozkvět města. V roce 1895 byla budována kanalizace Horního města, dokončena stavba nové věže na děkanském chrámu a došlo k rozšíření a zpřístupnění hřbitova sv. Barbory. Roku 1897 dostala z rozhodnutí zastupitelstva většina polenských ulic nová jména. Významnou událostí se stalo zřízení městských jatek a hlavně počátek stavby dívčí školy. Ta byla slavnostně otevřena dne 4. října 1898. V tom roce proběhly další volby do zastupitelstva. Starostou města se stal opět Rudolf Sadil. Dne 1. dubna 1899 začalo nálezem mrtvé Anežky Hrůzové docházet k neblahým událostem procesu zvaného hilsneriáda. Mimo oficiálního vyšetřování vraždy ustanovila polenská radnice také svůj „vyšetřovací výbor“. Starosta Sadil se zde projevil v záporném světle jako antisemitsky zaměřený člověk. Chtěl s ostatními radními dostat obviněného Hilsnera do vězení i za cenu manipulování vyšetřování, soudu byli předváděni křivě vypovídající svědci.5) I přesto nelze zásluhy na rozvoji města R. Sadilovi upřít. V roce 1900 bylo v Polné otevřeno Městské muzeum. Starosta Sadil se stal předsedou muzejního spolku. Téhož roku se radnice přestěhovala do zadaptovaného domu čp. 39, který městu odkázal továrník Karel Varhánek. V listopadu 1901 daroval starosta městu dům pro zřízení Okresní stravovny. Poslední Sadilovo vítězství ve volbách se konalo dne 7. září 1902. V tomto volebním období nadešel největší úspěch Rudolfa Sadila – otevření polenské lokálky v listopadu 1904. Po deseti letech práce se tak starostův záměr konečně zdařil a usnadnilo se tím dopravní spojení Polné s okolními městy. Roku 1905 byl do Polné zaveden telefon; Sadil ovšem věc neprojednal s městskou radou a postavil radní před „hotovou věc“. Po následných protestech se v březnu 1905 po 11 letech vzdal funkce a dále se věnoval provozu pohostinství.
Po Rudolfu Sadilovi byl v doplňovací volbě dne 31. května 1905 zvolen starostou panský sládek a pozdější majitel pivovaru Jindřich Volenec (1864–1942). Toho roku probíhala pod dozorem stavebního rady Kresla z Prahy 6) výstavba nového městského vodovodu. Přičiněním starosty Volence byla stavba o rok později dokončena; v roce 1908 došlo k rozšíření stavby. Velkou zásluhu měl Volenec na vybudování městské elektrárny v roce 1911 a na elektrifikaci města. Starosta vyhrál i další volby, konané v letech 1906, 1909 a 1913. Jindřich Volenec prožil s městem I. světovou válku, léta rekvizic všech možných surovin, období bídy a hladu. Právě hlad dohnal obyvatelstvo k bouřím v lednu 1919. Vše začalo vozem plným zabaveného masa a skončilo rozsudky a vězením. Obětí těchto bouří se stal i starosta Volenec, který na nátlak obyvatel podal dne 6. ledna 1919 demisi. 7)
O deset dní později rezignovalo celé zastupitelstvo a proto byla téhož dne zvolena nová městská rada v čele se starostou Bedřichem Zapletalem (1875–1943), tiskařem z Polné. Zvolení radní ale – přes výzvy hejtmanství – funkce sami nepřijali, proto se vláda nad městem znovu rozpadla a vznikla tzv. správní komise v čele s vládním komisařem Augustinem Sedlákem. Místodržitelstvím byla potvrzena dne 28. ledna. Komise řídila město až do nových voleb 15. června 1919, kdy bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo. Proti těmto volbám ovšem podal sociální demokrat Karel Kasal protest, a tak působila správní komise ve městě ještě další tři měsíce. Nové zastupitelstvo mohlo začít úřadovat až 1. září po zamítnutí Kasalova protestu soudem.
Na první schůzi byl konečně po rovnosti hlasů (15) zvolen losem nový starosta, agrárník František Salášek (1870–1946). Jednou z prvních věcí, které obecní zastupitelstvo řešilo, byla kritická situace ve Varhánkově ústavu. Děti zde žily v otřesných podmínkách, nebyly peníze na topení ani oblečení. Proto se konala sbírka peněz a šatstva. Pro obrovský morální úpadek obyvatelstva byl v Polné roku 1920 zřízen tzv. lichevní soud, zabývající se nepoctivým obchodováním, které se v té době nebývale rozšířilo. O rok později vzešla krize kvůli sporu o odvezené olšové dříví. Výsledkem této „olšové aféry“ bylo, že starosta Salášek hrozil demisí; vše došlo až k soudu, nakonec se ale situace uklidnila a starosta setrval na místě. Volební období však přece jen nedokončil, 30. září 1921 odstoupil z funkce ze zdravotních důvodů. Ani tato demise se neobešla bez rozruchu, zastupitelé se dotazovali, zda to není spíš kvůli špatnému stavu financí a deficitu elektrárny a kina… Až do dalších voleb zastupoval starostenský úřad první náměstek Augustin Krejčí.
Po téměř ročním „bezvládí“ byl dne 21. srpna 1922 zvolen na schůzi zastupitelstva nový starosta, místní notář Alois Gabriel. Ani ten však nesetrval ve funkci dlouho, již 18. prosince téhož roku oznámil rezignaci kvůli služebnímu přeložení do Mnichova Hradiště.
Proto byla konána volba, od konce války, již pátého starosty. Tím se stal poslední polenský soukeník a dlouholetý radní, národní demokrat Augustin Sedlák (1860–1942). Tou dobou čekalo na vyřešení množství velkých problémů: od počátku republiky bylo město v tíživé finanční situaci, doléhala na něj nezaměstnanost, městská elektrárna byla ve ztrátě, taktéž kino. Již několik desetiletí se vedení města snažilo přesvědčit vládu, aby zřídila v Polné nové úřady a upevnila tím postavení města, nebo zvětšila rozlohou nepatrný soudní okres, bohužel marně. Stejná situace byla s vedením železnice přes Polnou. Jednání o zamýšlené dráze Plzeň – Brno probíhalo od roku 1924 a táhlo se až do 30. let; opět neúspěšně, dráha byla vedena jinudy. Fiaskem skončila také jednání o stavbě muniční továrny ve městě, stavba závodu byla započata v Poličce. Dalším problémem bylo řešení nezaměstnanosti; byly organizovány nouzové práce, např. opravy silnic. Augustin Sedlák byl v úřadu potvrzen i druhou volbou v září 1923. Mimo starostenský úřad zasahoval do školství jako člen Místní školní rady, dlouhou dobu působil také v Městské spořitelně.
Sedlákovo funkční období skončilo dne 5. listopadu 1927, kdy byl 15ti hlasy zvolen starostou člen živnostensko – obchodnické strany, strojník Rudolf Aron (1889–1971). Rok 1928 byl naplněn snahou polenských představitelů o vrácení zrušeného okresního hejtmanství, Polná dokonce nabízela postavit budovu pro veškeré úřady za 950 000 korun. Jako vždy, vyzněla žádost „do prázdna“.8) Dne 1. prosince 1928 ukončil zákon o organizaci politické správy po 63 letech působnost okresního úřadu. Všechny zde uskladněné dokumenty byly převezeny do Německého Brodu. Polná tak přišla k nelibosti obyvatel o další důležitý úřad. Za úřadování Rudolfa Arona došlo roku 1928 vydatnou pomocí Občanské záložny k vydláždění chodníků. Po jednáních se sochařem J. V. Duškem byl zhotoven pomník padlým, který byl umístěn na Husovo náměstí a slavnostně odhalen 8. září 1929. O rok později však vyvstal další, přímo obrovský problém. Po krachu newyorské burzy v roce 1929 začala i na Polnou doléhat všeobecná hospodářská krize. Vlivem omezování výroby továren se ocitly na ulici stovky dělníků. Město proto opět začalo organizovat nouzové práce. Roku 1931 navíc začala fungovat školní kuchyně, která vyvařovala teplé jídlo dětem z chudých rodin. Toho roku zadalo zastupitelstvo staviteli Matějkovi stavbu domků s malými byty. Tím byl trochu oživen skomírající stavební ruch. To už se volební období starosty Arona chýlilo ke konci.
Ve volbách, konaných dne 5. června 1931, zvítězil opět po osmnácti letech drtivou většinou hlasů ředitel měšťanského pivovaru Jindřich Volenec (1864–1942). V prvním roce jeho působení byla v Panském lese vyhlášena přírodní rezervace pro výskyt vzácného osladiče serpentinového. Volenec podporoval výstavbu ve městě, proto byly po celé jeho funkční období hojně prodávány stavební parcely, roku 1935 byly na Kateřinově dokonce budovány vagónové domky, probíhala výstavba dvojdomků. V těchto letech dosahovala hospodářská krize vrcholu, proto se zastupitelstvo i s městskou radou zabývalo otázkami chudiny. Opět byly prováděny nouzové práce pro nezaměstnané, byly konány „polévkové akce“, prováděly se sbírky pro chudé… Po nešťastné události v říjnu 1936, kdy na Kateřinově uhořely dvě děti, které rodiče ponechali doma samotné, se starosta Volenec zasazoval o zřízení mateřské školky. Sám na ni přispěl částkou 5000 korun. Instituce začala fungovat od 1. září 1937, Volenec se stal předsedou jejího kuratoria. Jindřich Volenec se stal významnou osobou také v kulturním životě, byl předsedou výboru Hospodářské školy pokračovací, dlouholetým členem Místní školní rady, předsedou Národohospodářského spolku a spolku Jiří Poděbradský. Dále byl zvolen předsedou Civilní protiletecké obrany, stal se velitelem vojenských vysloužilců. V letech 1928 – 1939 vykonával předsednickou funkci ve Sboru dobrovolných hasičů. Dne 20. února 1935 mu bylo za zásluhy uděleno čestné občanství města. Jedna z polenských ulic nese dodnes jeho jméno.
Dne 29. května 1938 se konaly nové volby do obecního zastupitelstva. Toto zastupitelstvo zvolilo 13. června novým starostou Polné Jaroslava Zacharníka (1890–1975). Tomu tak připadl nevděčný úkol vést město v nejtěžších dobách druhé světové války. Roku 1939 se město rozhodlo předláždit náměstí a přilehlé ulice včetně vydláždění věčně rozbahněné cesty k hrázi Pekla. Byl také postaven chodník do nové čtvrti nad svatobarborským hřbitovem a upravena kanalizace. Téhož roku byla zadána stavba nového obecního domu s byty pro chudé. Od 1. srpna 1941 přestala v Polné existovat místní obec (zahrnovala Kateřinov a zámek). Roku 1942 počaly opravy městských jatek, byla vedena jednání o stavbě budovy pro úřady. Bohužel, ke stavbě už nedošlo, protože počínaje červencem toho roku musely být zastaveny všechny stavby, které nebyly nutné pro válku. Tím ustal v Polné jakýkoliv stavební ruch. S blížícím se koncem války začal od 24. dubna 1945 vyvíjet činnost Revoluční národní výbor. Ten také prostřednictvím komunisty Jindřicha Pešáka vyzval 5. května starostu Zacharníka k předání správy města. Jak zapsala kronikářka Karolína Tesařová, starosta „učinil tak bez zdráhání a rozloučiv se s obecními, radničními úředníky, opustil své místo.“
Toho dne tedy převzal město Revoluční národní výbor v čele s již zmíněným Jindřichem Pešákem (1893–1979). Tento výbor koncipoval kolem 17. hodiny provolání k lidu, čímž se obyvatelé dozvěděli, že německá vláda ve městě definitivně padla. Během května se nový Národní výbor staral o bezpečnost ve městě, vyzval obyvatele ke sběru a odevzdání pohozených zbraní a výbušnin. Další činností NV se stalo organizování prací na odstranění škod způsobených válkou. Dne 14. října 1945 byl předseda Místního národního výboru v Polné Jindřich Pešák zvolen poslancem Prozatímního národního shromáždění a navíc zastupoval naše město i v ONV v Havlíčkově Brodě.
Právě z důvodu pracovní vytíženosti se Jindřich Pešák vzdal funkce předsedy MNV a po schůzi nového zastupitelstva města zvoleného 26. 5. 1946 se dne 4. července stal novým předsedou Národního výboru sedlářský a čalounický mistr, člen komunistické strany Josef Forstner (1898–1974). Již před zvolením nového předsedy vyhlásil MNV dvouletý plán pro obnovu města. Ani po válce neustala snaha orgánů města o zachování úřadů v Polné; jednalo se o stavbě pro všechny zdejší úřady, především pro poštu a soud. Další snahou MNV bylo získání nějakého průmyslového podniku do města. Všechny petice vládě byly zbytečné, žádost vyzněla opět „do prázdna“. V letech 1946 a 1947 odsouhlasilo město předláždění některých ulic, stavbu bytových jednotek v Havlíčkově ulici (předány uživatelům byly roku 1949), zřízení rozhlasu a také rozšíření městského vodovodu. To se již schylovalo k „vítěznému únoru“. Dne 24. února 1948 došlo v Polné k pokusu o vytvoření Akčního výboru Národní fronty, ten byl však zmařen zásahem lidové strany. Po 25. únoru již však zřízení této nechvalně proslulé instituci nebránilo nic. Právě akční výbory měly na svědomí rozsáhlé znárodňování soukromých firem, perzekuci obyvatel se „špatným kádrovým posudkem“; byly vysidlovány celé rodiny. Dne 23. června 1950 se Josef Forstner po rozepři v MNV vzdal funkce.
Nové plénum MNV zvolilo za předsedu Josefa Píšu (1903–1974), zaměstnance ČSD a trestního radního. Jeho funkční období trvalo jen pár měsíců, již dne 8. listopadu 1950 byl odvolán a na jeho místo delegován opět Josef Forstner.
I ve druhé polovině období, kdy Forstner působil jako předseda MNV, pokračovala výdlažba ulic, např. v roce 1952 v ulici Komenského. Roku 1954 vznikla v Polné učňovská hodinářská škola. Dne 1. června 1958 byl slavnostně otevřen Dům pionýrů a mládeže Valentina Induse, dnešní Dům dětí a mládeže. Za působení J. Forstnera ve funkci předsedy MNV vznikly v Polné mj. závody ELCHRON nebo PLEAS. Na druhou stranu je však nutno poznamenat, že v době jeho úřadu Polná „stavebně usnula“. Kromě zmíněných závodů se město takřka přestalo rozvíjet.
Roku 1962 odešel Josef Forstner do penze a na jeho místo byl dosazen Bohumil Oberreiter (1919–1992). V době jeho úřadování začala oproti letům minulým závratnou rychlostí sílit bytová výstavba. Pro porovnání: v letech 1945 – 1964 vzniklo 24 nových bytů, v letech 1965–1974 již 319. 9) Velký podíl na tomto čísle měla výstavba nového panelového sídliště v ulici Palackého, která začala roku 1971; ani ta však nemohla úplně nahradit nedostatek bytů a s tím související velmi pomalý rozvoj města. Soukromé rodinné domky vznikaly v 70. letech v prostoru školního pozemku (Alej svobody). V době působení Bohumila Oberreitera ve funkci byla dále věnována pozornost rozšiřování kanalizace, stavbě chodníků nebo opravě komunikací. Od roku 1963 bylo budováno výbojkové osvětlení. Velkým dílem se stala stavba nového vodovodu pro Polnou a Dobronín. Akce byla zahájena roku 1972 a dokončena o tři roky později, rozpočet na stavbu dosáhl 25 milionů korun. Roku 1979 byla zahájena výstavba moderní hasičské zbrojnice na Varhánkově ulici. Z dalších akcí bych zmínil např. přestavbu kina v letech 1967–1970, stavbu nové školky, přebudování Husovy knihovny aj. Bohumil Oberreiter setrval ve funkci 18 let, tedy do roku 1980.
Dalším v řadě předsedů MěNV se stal František Pospíchal (*1938). Zvolen byl na ustavujícím plenárním zasedání MěNV dne 19. června 1981. Za jeho působení byla roku 1982 zahájena plynofikace města, roku 1985 již mohlo plyn využívat 24 ulic. Dalším počinem se stala rekonstrukce Husovy knihovny. Dne 22. května 1982 došlo ke zrušení provozu místní lokální dráhy Polná – Dobronín. MěNV se věnoval i školství. Na jaře roku 1986 byla zbořena malá školní tělocvična a na jejím místě zahájena přístavba školní budovy s plánovanými 12 třídami. Dalším dílem byly přestavby Domu pionýrů a mládeže, I. etapa skončila v červnu roku 1983. Tímto byla dokončena a předána do užívání budova „A“. Další etapa vyvrcholila v listopadu 1986 předáním budovy C/D, to ale již za dalšího předsedy MěNV.
Tím se na ustavujícím plenárním zasedání výboru NV dne 12. června 1986 stal RSDr. Miloslav Vlach (1929–1991). Právě on vedl město v době skomírání komunistické moci, která dostala poslední ránu 17. listopadu 1989. Dne 27. listopadu 1989 vzniká v Polné Občanské fórum, se kterým zasedl Národní výbor k jednacímu stolu. Po jednáních v prosinci 1989 a lednu následujícího roku oznámil předseda Vlach demisi a dne 15. února 1990 ukončil své působení v úřadě.
Toho dne došlo k rozsáhlé reorganizaci pléna NV, bylo doplněno o 21 nových poslanců převážně z řad OF. Novým a také posledním předsedou MěstNV v Polné byl zvolen Jan Petr (1932–1990). Bohužel, patrně vysoké pracovní vytížení způsobilo, že již v září 1990 po delší nemoci zemřel.
Následující obecní volby se konaly dne 24. listopadu 1990. Nové obecní zastupitelstvo zvolilo starostou Ing. Radima Janů (*1937), nominovaného Občanským fórem. V této době bylo obnoveno soukromé vlastnictví a ve městě vznikají první soukromé firmy. Roku 1992 probíhalo několik významných stavebních akcí: stavba zdravotního střediska (otevřeno 28. května 1993), zahájení stavby autobusového nádraží, zřízení tělocvičny v Domě dětí a mládeže, rekonstrukce školní budovy v Poděbradově ulici (předána do užívání 1. 9. 1993), dále např. rozšiřování plynovodu, úpravy vodovodu a komunikací atd. V době starostování Ing. Janů vznikly v Polné další stavební lokality, a to nová ulice Na Hlíně, stavby RD v lokalitách U Hřbitova a na Aleji svobody. Po celou dobu probíhaly opravy zámku; dne 9. září 1994 převzalo Muzeum Vysočiny od města nově zrekonstruované východní křídlo. Asi nejvýznamnějším činem polenského MěÚ v této době (19. 5. 1994) se stalo schválení stavby čistírny odpadních vod a kanalizačních sběračů – právě na doporučení starosty Janů, jejíž náklad dosáhl částky 100 milionů korun; stavba však bohužel zadlužila město na dlouhá léta. Ve dnech 18. a 19. listopadu byly konány volby a Ing. Janů se stal podruhé starostou. V září 1996 byla dokončena rekonstrukce Bakalářského domu na Husově náměstí, ve kterém nalezla sídlo Česká pošta, dům byl však vzápětí prodán. Z dalších činností Městského úřadu v této době bych jmenoval schválení bezplatného převodu synagogy do majetku Federace židovských obcí ČR roku 1994 (návrh radního MUDr. Pavla Zemana) nebo schválení prodeje městských jatek společnosti Spektrum, s. r. o., 27. června 1996.
V listopadu 1998 proběhly další obecní volby, starostou byl zvolen ředitel SOU na Kateřinově Jindřich Skočdopole (*1955), zatím poslední polenský starosta, který vykonává svoji funkci dodnes. Ten převzal správu města s 40 milionovým dluhem a z velké části zastaveným městským majetkem. Dne 26. června 2000 přibyla starostovi další funkce, stal se předsedou nově zřízeného Mikroregionu Polensko. Tuto funkci vykonává až dosud. Funkci zastupitele kraje Vysočina zastával od 12. listopadu 2000 čtyři roky. Od roku 1998 probíhaly opravy židovské synagogy, které vyvrcholily dne 5. září 2000 jejím slavnostním otevřením. V posledních letech je městem pořádána akce „Za Polnou krásnější“, při které se každoročně vyberou stovky tun přebytečného odpadu, což jistě přispívá k hezčímu vzhledu města a zamezování vzniku divokých skládek. Od roku 2001 probíhá generální oprava chrámu Nanebevzetí Panny Marie, kterou město Polná částečně financuje. Roku 2002 znovu ožil ve městě stavební ruch výstavbou RD v lokalitě Pod Horou a také stavbou domu s pečovatelskou službou, dokončeného v květnu 2003. Sám starosta Skočdopole má nemalé zásluhy na umožnění stavby 60 nových bytů v ulici Nad Háječkem. Další větší událostí bylo udělení praporu městu Polná. Po mnoha průtazích byl konečný návrh přijat, a tak mohl být prapor městu dne 29. května 2004 předán. Jednou z největších zásluh starosty Skočdopole je obstarání dotací na odbahnění rybníka Peklo, úkolu, jenž „strašil“ každého zdejšího starostu již od dob 2. světové války. Za působení J. Skočdopole v úřadě byly zavedeny pravidelné kulturní akce, např. Sváteční odpoledne na rynku, Hudební podzim nebo slavení adventu.
Tím výčet důležitých událostí a hlavních zásluh starostů končí. Závěrem bych chtěl popřát našemu 25. starostovi mnoho zdaru do dalších let a občanům Polné přinejmenším stejně úspěšné představitele města jako doposud.

Poznámky:
1) Hladík, B.: Historický kalendář města Polné. Polná, MNV 1969.
2) archiv KZHP, Účetní zpráva a díkůvzdání za příčinou darů laskavě poskytnutých nešťastným obyvatelům města Polné, požárem dne 4. srpna 1863 navštíveným, vyd. Podporovací výbor v Polné 1864.
3) Pro bližší informace o životě A. Pittnera odkazuji na článek Miluše Skočdopolové v Polensku č. 3 a 4/1997 a č. 1/1998.
4) Prchal J.: Biografický slovník Polenska, významní rodáci a obyvatelé regionu. Polná, Linda 2002
5) Černý, B.: Vražda v Polné. In: Hilsneriáda k 100. výročí 1899-1999. Polná, Linda 1999, s. 15-123. (II. doplněné vydání: Hilsneriáda – k 100. výročí píseckého procesu. Polná, Linda 2000, s. 15-129.)
6) SOkA Jihlava, Kniha památní města Polny počínajíc od roku 1836. Kronikáři: Jan Alois Sadil, Antonín Lán, Antonín Pittner, Rudolf Sadil a Jindřich Volenec.
7) Podrobněji: Maštera, F.: Hladová bouře 4. ledna 1919 v Polné. In: Ohlas VŘSR na Polensku. Jihlava, 1972, s. 1.
8) SOkA Jihlava, Pamětní kniha města Polné 1914–1934. Kronikář Břetislav Rérych.
9) Kolektiv autorů, 30 let budování Polné. Polná, MěNV 1975.

Literatura a prameny:
Černý, B., Vražda v Polné. In: Hilsneriáda k 100. výročí 1899-1999. Polná 1999 (II. doplněné vydání: Hilsneriáda – k 100. výročí píseckého procesu. Polná 2000)
Členové a organizace MNV Polná – spisy uložené v SOkA Jihlava
Hladík, B.: Historický kalendář města Polné. Polná 1969
Kolektiv autorů, Polná 1242–1992. Polná 1992
Kolektiv autorů, 30 let Domu pionýrů a mládeže Valentina Induse v Polné. Polná 1988.
Kolektiv autorů, 30 let budování Polné. Polná 1975
Pamětní knihy města Polné (SOkA Jihlava, fond Archiv města Polné)
Pojmon F.: Polná, popis dějepisný, místopisný a statistický, vyd. vlastním nákladem, Hradec Králové 1897
Prchal J., Biografický slovník Polenska, významní rodáci a obyvatelé regionu. Polná 2002
Prchal, J.: Dějiny Polné v datech – rukopis.

Za cenné informace děkuji Jaroslavu Píšovi, Janu Prchalovi a Adolfu Skalákovi.

(Polensko 4/2004, s. 3 – 14)

Autor: Filip Plašil

Zpět na seznam článků



Komentáře:

Jméno:  
E-mail:  

Kontrola (napište číslem 3x10):