Zásluhy Richarda Belcrediho při pomoci pohořelým po požáru města Polné r. 1863 (Jan Prchal)

O jednom z největších požárů města Polná ve dnech 4. a 5. srpna 1863 byla již napsána řada studií, článků i brožur. (Např.: Rérych, B.: Zkáza města Polné 1863; Šimka, A.: Zkáza Polné. K stému výročí zhoubného požáru 4. srpna 1863 podle B. Rérycha; Hejduková, B.: Polná ve velkém ohni; Turecký, K.: Požáry v Polné; Vacek, J.: Odezva velkého polenského ohně roku 1863 v českém krajinském tisku ad.). Proto si jen stručně připomeňme, že velkému požáru předcházela po řadu dní trvající velká vedra a rychlému šíření ničivého ohně dopomohly v den jeho vypuknutí neobvyklé povětrnostní podmínky – silný a suchý vítr. Během několika málo hodin lehlo popelem 189 domů a většina přilehlých hospodářských stavení. Bez střechy nad hlavou zůstalo více než 2000 lidí. Cenné historické jádro – prakticky všechny domy s překrásnými čelními štíty, jaké známe např. z Telče – bylo navždycky poznamenáno. Hladoví a zoufalí obyvatelé propadali beznaději, mnozí z města posléze natrvalo odešli. Bezprostředně po požáru byly v českých zemích organizovány sbírky na pohořelé. Spolky, ponejvíce kulturního zaměření, pořádaly divadelní představení, koncerty, bály a merendy, aby finanční zisk z podobných akcí zaslaly do Polné. Pomoc přicházela v podobě potravin, šatstva a základních potřeb, ale jako hlavní a nejpotřebnější se nakonec ukázaly být sbírky finanční. Částky z peněžitých darů byly přidělovány postiženým prostřednictvím přídělové komise, ve které sehrál nezastupitelnou roli radní a od roku 1865 starosta města Antonín Pittner. Prostřednictvím tisku se zpráva o organizovaných sbírkách brzy rozšířila po celé monarchii.
Pro Polnou tragickou událost neponechali stranou ani někteří významní představitelé tehdejší politické správy. Významnou pomoc Polné poskytl již v srpnu 1863 místopředseda c. k. místodržitelství v Praze a poslanec Richard Belcredi.
Kdo byl Richard Belcredi? Narodil se v roce 1820 v Jimramově, zemřel roku 1902 v rakouském Gmundenu. Pocházel z významné šlechtické rodiny z Lombardie, která přesídlila ve II. pol. 18. století na Moravu, kde vlastnila Jimramov a Líšeň u Brna. Členové rodu působili na významných postech ve státních službách. Hrabě Richard Belcredi vystudoval práva a roku 1848 se stal krajským komisařem na Moravě. V roce 1854 byl jmenován krajským hejtmanem ve Znojmě, od roku 1862 zastával funkci náčelníka zemské správy ve Slezsku. V květnu 1863 byl jmenován místopředsedou českého místodržitelství. Od roku 1861 byl poslancem v moravském zemském sněmu. Na českém sněmu byl zastáncem zákona o národnostní rovnoprávnosti. V roce 1865 se stal předsedou rakouské vlády; zastával i úřady ministra vnitra, policie, kultury a vyučování. Všemožně usiloval o federalizaci Rakouska, a tím i o vytvoření českého státu. Po prohrané válce s Pruskem byl nucen z funkce ministerského předsedy odstoupit. Po této změně již nebyl tak důrazným a rozhodným politikem a zastáncem autonomie; několik let žil dokonce v ústranní v Ženevě a Gmundenu, stranou politiky. Až v roce 1881 byl císařem jmenován prezidentem rakouského správního soudu ve Vídni. Za své četné zásluhy obdržel od císaře Řád zlatého rouna.
Zejména v době, kdy byl Richard Belcredi poslancem, vykonal z pozice svého úřadu a postavení řadu dobročinných skutků. Také v případě tragické polenské události se veřejně angažoval. Již 16. srpna 1863, tedy 12 dnů po požáru, vydal tiskem a nechal rozeslat obecním, městským a okresním úřadům toto čtyřstránkové Provolání:

Dne 4. t. m. stalo se město Polná, položené v kraji Čáslavském, obětí požáru zhoubného.
Požár, podporován výstavností města a panující suchotou, byl, jakmile vznikl, všeobecným v té míře, že bylo prací marnou, pokoušeti se o to, aby se oheň uhasil. V krátké době, totiž od půl třetí až do půl sedmé hodiny odpolední lehla větší část města nešťastného popelem.
Veškeré domy na náměstí – jediný vyjímajíc – shořely. Mimo to shořelo celé město židovské, jež na náměstí hraničí, všechna stavení pátkové ulice velké a malé, pod náměstími ležící, část horního předměstí a několik stavení náměstí dolejšího, chrám děkanský i se věží, hlavní škola a střecha stavení, v němž se úřad okresní nalézá.
Vnitřek chrámu děkanského byl od ohně zachráněn, avšak poněkud slabé klenutí tohoto krásného a pamětihodného kostela se docela zbouralo.
Věž chrámová jest rozbourána a zvony leží ještě nyní v doutnajících ssutinách, i není posud na jisto postaveno, bude-li se moci zvonů zase užívati. Fara, resp. bydliště děkanovo jest takměř docela rozvaleno. Archiv farní docela shořel, toliko matriky byly zachráněny.
Stavení, v němž se hlavní škola nalézá, jest, několik místností vyjímaje, docela ztroskotáno.
Střecha stavení, položeného uprostřed náměstí, v němž se úřad okresní nalézá, shořela, úřední místnosti poschodí prvního a při zemi byly zachráněny.
Střecha synagogy židovské shořela, škola židovská lehla docela popelem.
Počet domů shořelých činí 173 konskr. stavení, počítajíc v to stavení vedlejší k tomu náležející, 5 stavení hospodářských, 4 nekonskr. věci stavební (k nimž také chrám náleží). Se 6 stavení byly střechy strženy.
Větší část stavení byla požárem uchvácena v té míře, že v staveních těch nelze více bydleti a že se zdí pozůstalých při nové stavbě sotva bude moci upotřebiti. Jenom v několika domích na náměstí se může v několika místnostech poschodí prvního a při zemi bydleti. Stavení, jež v městě židovském shořela a obě ulice vedlejší náměstí jsou holé zříceniny.
Městská obec Polenská ztratila své místnosti úřední, v nichž největší část spisů obecních, výsad a mnoho důležitých listin shořelo. Požárem bylo 470 rodin zastiženo, jichžto neštěstí jest tím větší, poněvadž větší část obyvatelů mohla za tou příčinou, že se oheň tak rychle vzmáhal, ze svého majetku málo anebo naprosto ničeho zachrániti.
O tomto požáru přišlo na zmar velmi mnoho zásob zboží (zvláště ale mnoho lnu), oděvy, nábytek, papíry ocenitelné, peníze hotové a klenoty.
Škoda veškerá se může podle odhadu aproximativního, zakládajícího se na předsevzatém ohledání a jiné, předběžném vyšetření nejméně na 800.000 až 900.000 zl. r. č. páčiti.
Všude viděti toliko neštěstí a poděsení, jež mezí nemá. Nouze jest úsilná a doléhavá, pročež rychlá pomoc na svém místě.
Pomoci rychlé jest zde zapotřebí. Obracím se k osvědčené dobročinnosti obyvatelů království i vyzývám jich úsilně, aby nešťastným občanům Polenským dle sil svých pomocí svou přispěli.
V Polné jest již zřízen výbor pomocný, který dobrotivých dárků přijímá a o to péči má, aby dary řádně a spravedlivě byly rozděleny. Taktéž se přijímají dary ve prospěch nešťastných obyvatelů města dotčeného u všech c. kr. úřadů okresních a u c. kr. místodržitelského presidia.
V Praze, dne 16. srpna 1863

Místopředseda c. kr. místodržitelství: Richard hrabě Belcredi


Zajímavé informace o pomoci Polenským a o aktivitách Richarda Belcrediho v době konání sbírek na pohořelé v Polné nám zanechal polenský kronikář a radní Antonín Pittner.
V Knize Památný města Polný, díl druhý, založené r. 1836, Pittner podrobně popisuje průběh požáru a způsobené škody a informuje zevrubně i o pomoci pohořelým, mj. píše: „Ihned po ohni sestoupil se spolek v prospěch pohořelých, pozústávajíc z c. k. okresního přednosty Bedřicha Strassera a sedmi měšťanů (uvedena jejich jména). Tito pečovali o to, aby se pohořelým to nejpotřebnější dostalo; přijímali dary peněžité i všeliké obilí, mouku a potraviny a rozdělovali průměrně mezi nešťastné…“ Dále zaznamenal: „Díky všem okolním pánům okresním, městským a obecním představeným, zvlášť pak ctěnému měšťanstvu měst Jihlavy, Přibyslavi, Německého Brodu, Humpolce, Chotěboře, Žďáru, Velké Meziříčí atd. za velké posílky chleba, mouky a jiné potravy, jež sem dopraviti dali, neboť potřeba byla tak veliká, že bylo prvnějšího času denně 25 až 30 centů chleba rozdáno.V ponenáhle obmezovaném podělování naturalizačním pokračovalo se po šest neděl, přičemž však byla také poskytována podpora řemeslníkům a živnostníkům, aby si zjednati mohli náčiní a zásoby, pak nepojištěným majetníkům domů; přiznání škody zkoušeno s přivzetím 30 důvěrníků, tak, že již v měsíci říjnu bylo možno předsevzíti první všeobecné rozdělení sešlých se darů mezi pohořelé. Za tímto prvním rozdělením následovalo druhé v měsíci březnu 1864 a v měsíci červenci bylo třetí podělení, při kterýchžto dvou poslednějších byli poděleni pohořelí, jenžto se později hlásili, a pak ti, kterým se dostalo podílu již při prvním podělování, jižto však velikou škodu utrpěli a nacházeli se v nepříznivých okolnostech.“ V následujících řádcích Pittner zaznamenal příjem na darech 50 271 zlatých (sbírky nakonec vynesly téměř 60 tis. zl. a darované naturálie měly hodnotu 30 tis. zl.; pozn. autora) a přehledné vyúčtování. Na str. 97 kroniky pak zapsal nejvýznamnější dárce, přičemž hraběte Belcrediho uvádí jako prvního: „Kdo byl zde při hojném podělování pohořelých přítomen a viděl, jak se cit vděčnosti k dárcům slovy i slzami – němým svědkům vnitřního pohnutí – osvědčoval, tomu utkvěly nevyhladitelné v paměti dni tyto, v nichž se dary rozdělovaly. Protož považuje podepsaný výbor, jemuž svěřená byla krásná úloha podpory rozdělovati… za svou příjemnou povinnost, aby byl tlumočníkem všech díků ve jménu podělených, a svůj nejpokornější dík projevil především ministeriu státnímu, kteréž sbírky laskavých darů v celém mocnářství naříditi ráčilo; pak jeho Excelenci vysokorodému pánu hraběti Richardu Belcredimu, místodržiteli království Českého, kterýž ihned na první úřední obdrženou zprávu o tomto požáru sumu 500 zlatých k rozdělení mezi nešťastné řemeslníky sem milostivě odeslal, a na jehožto vážné nařízení byly hojné dary ve všech krajích českých sbírány…
Podpora pohořelým v Polné byla velmi významná. Četné sbírky pořádané zejména v českých zemích nejen podpůrnými spolky byly důkazem výjimečných projevů solidarity. Dokládají to také různé články a oznámení v dobovém tisku. Soucitné projevy lidí – bohatých i chudých – tak pomohly zmírnit bolest a utrpení polenských občanů, postižených požárem.
Mimořádně lidský postoj hraběte Belcrediho ocenila 27. prosince 1864 na svém zasedání městská rada a městské zastupitelstvo v Polné. Dejme i nyní slovo Antonínu Pittnerovi (od roku 1865 již starostovi města Polná): „Dne 5. září 1865 odjela do Vídně deputace města Polné, pozůstávajíc z purkmistra Ant. Pittnera a obecního staršího Ant. Schmidta, aby doručila ministru vnitřních záležitostí Richardu hraběti Belcredimu diplom čestného měšťanství, jaké jemu na důkaz díků – za velikomyslné ujmutí se pohořelých polenských – obecní zastupitelství jednohlasně udělilo. Řečení vyslanci byli ihned po oznámení se předpuštěni, vlídně a přátelsky přijati a s nimi jen v řeči mateřské rozmlouváno.“ Děkovný diplom města Polná byl vydán 13. června 1865, a jak se v kronice dozvídáme „byl umělecky proveden“.

(Polensko, č. 1/2007, s. 8-12)

Autor: Jan Prchal

Zpět na seznam článků



Komentáře:

Jméno:  
E-mail:  

Kontrola (napište číslem 3x10):



Deprecated: Function split() is deprecated in /var/www/kzhp_cz/www/komentare/komentare.php on line 73

milana Horoščáková - 06.01.2013, 18:11:43
Díky za zajímavý článek.Rodina mé prababičky-Kasalova- byla citelně požárem postižena a proto Polnou postuoně v další generaci opustila. Přesto vztah k zajímavému místu v rodině zůstává.