List Fridricha Falckého manželce Alžbětě, psaný na hradě Polná (Jan Prchal)

V edici Naše vzpomínky (IV. část) vydal pražský nakladatel Bedřich Kočí 1) v roce 1919 pod názvem Ze zimního království konvolut dopisů Fridricha Falckého své manželce, královně Alžbětě. Listy pocházejí z období od 3. srpna 1619 do 11. prosince 1620; tedy zejména z doby, kdy byl Fridrich českým králem. Útlá brožurka obsahuje překlady 29 originálních dopisů, uložených v královské knihovně v Londýně. Ve druhém listě, datovaném 19. srpna 1619 v Ambergu, oznamuje Fridrich Alžbětě, že má být zvolen českým králem; poslední z uvedených listů je odeslán z polské Vratislavi 11. prosince 1620. V pořadí čtvrtý z dopisů je odeslán 1. února 1620 z Polné. Než si přiblížíme jeho obsah, připomeňme si některé nejdůležitější životopisné údaje o Fridrichovi.
Fridrich (Bedřich) Falcký byl synem Fridricha IV. Falckého a jeho manželky Luisy Juliany Oranžské, nejstarší dcery z třetího man-želství nizozemského místodržícího Viléma I. Oranžského. Narodil se 26. srpna 1596 na loveckém zámečku Deinschwang u Ambergu, zemřel 29. listopadu 1632 v Mohuči. Vévoda a kurfiřt falcký (jako Fridrich V.) pocházel z rodu falckých Wittelsbachů. Jeho otec zemřel v roce 1610, když bylo Fridrichovi čtrnáct let. Fridrich se tedy formálně stal nástupcem – falckým kurfiřtem. Samostatné vlády se ale ujal až po dosažení plnoletosti, do té doby ve jménu svého syna vládla jeho matka Luisa Juliana.
Po sesazení krále Ferdinanda II. a po stavovském povstání, zahájeném pražskou defenestrací dne 23. května 1618, byl Fridrich Falcký vybrán jako jeden ze tří kandidátů na českého krále. Svým kalvínským vyznáním byl blízký Jednotě bratrské, a byl tedy přijatelný i pro většinu ostatních protestantských stavů, které s jeho osobou spojovaly naděje na získání četných, mocných a hlavně bohatých zahraničních spojenců. Mnohým představitelům stavovského povstání Fridrich projevoval otevřené sympatie, což několikrát prokázal zprostředkováním finanční a vojenské pomoci. Při volbě bylo rovněž rozhodující, že byl členem jednoho z nejvýznamnějších rodů a vládce historicky velmi významného území v říši; navíc zdědil po svém otci vůdcovství v Protestantské unii. Velkou výhodou pro něho byla i blízká vazba na anglického krále Jakuba I., s jehož dcerou Alžbětou Stuartovnou se 24. února 1613 oženil.
Fridrich Falcký nabídku kandidovat na český trůn přijal. Český sněm, na který se dostavili zástupci českých, moravských, slezských a lužických stavů, odmítl přijmout za svého panovníka Ferdinanda II. a 26. srpna 1619 zvolil českým králem právě Fridricha. Jeho zvolení bylo vyvrcholením protihabsburských vystoupení nejen v českých zemích. Fridrich nakonec na volbu přistoupil a 31. října 1619 přijel do Prahy. Dne 4. listopadu 1619 byl svatováclavskou korunou za českého krále slavnostně korunován, tři dny po něm pak byla korunována jeho manželka Alžběta českou královnou.
Záhy se ovšem ukázalo, že Fridrich většinu z výhod, vyplývajících ze svého postavení, nedokázal využít, a potvrdila se slova pochybovačů, kteří ho již v roce 1619 označovali za „zimního krále“. Z důvodu své pouze roční vlády (1619–1621) je tak i nazýván. V Čechách Fridrich postupně ztrácel sympatie kvůli germanizačním tendencím svého dvora. Nakonec selhalo i spojenectví s Anglií, když král Jakub I. odmítl české vzbouřence proti katolickým Habsburkům podpořit. Fridrich tedy vládl české zemi v době, kdy se stavovské povstání dostalo do defenzivy a zástupci stavů neoplývali jednotou. Po prohrané bitvě na Bílé hoře (8. listopadu 1620) opustil „zimní král“ Pražský hrad a odjel do Vratislavi. Stalo se tak jeden rok a čtyři dny po jeho korunovaci. Ztratil české království a postupně i veškerý zbytek svých lén (Slezsko, Moravu i obě Falce) a posléze byl uvržen do říšské klatby. Zemřel jako štvanec v Mohuči. Dodnes není známé, kde leží jeho tělo. Někteří historikové tvrdí, že zemřel na tyfus, jiné teorie tvrdí, že zemřel na mor. Ani příčiny jeho smrti nejsou tedy úplně jasné.
Z manželství s Alžbětou, již, jak vyplývá z dopisů, Fridrich vroucně miloval, vzešlo třináct potomků. Šest z nich však zemřelo v útlém dětství nebo se nedožilo dospělosti. Mezi přeživšími byli mj. Ruprecht Falcký (1619–1682), vojevůdce královské strany za anglické občanské války, či Žofie Hannoverská, která se později stala matkou prvního an¬glického krále z hannoverského rodu – Jiřího I., od něhož se dodnes odvozuje následnictví britského trůnu. Je známo, že Ruprecht Falcký (vnuk anglického krále Jakuba I.) prosadil ve výtvarnictví perokresbu a je otcem akvatinty.

Koncem ledna roku 1620 podnikl král Fridrich cestu na Moravu. V Brně měl jednat se zástupci moravských stavů o uspořádání generálního sněmu zemí České koruny za účasti delegací z Uher, Dolních a Horních Rakous. Dne 31. ledna 1620 přijel s doprovodem na hrad Polná; využil tak pozvání majitele zdejšího panství Rudolfa Žejdlice ze Šenfeldu – zástupce českých stavů. Dne 1. února přijeli na hrad Polná vyslanci moravských stavů, aby krále Fridricha doprovodili do Brna. Následující den – 2. února – odjela králova družina s moravskými vyslanci z Polné do Třebíče, poté do Moravského Krumlova a 6. února do Brna. Některé prameny uvádějí, že se král Fridrich 31. ledna zúčastnil v Polné kázání v děkanském kostele Matky Boží.
V době, kdy byl král Fridrich hostem na Polné, napsal jeden z listů manželce Alžbětě:

Paní,
dnes jsem měl potěšení dostati dva Vaše drahé listy, jeden poštou, druhý od mladšího bratra,2) doufám, že jste obdržela též moje. Nevím, zda řečený mladší bratr bude chtít vésti setninu ze stejných podmínek jako druzí. Pokud se týče Vilebona, mluví o 600 koních, nemám k tomu mnoho chuti, poněvadž je horlivý papeženec a spíše dvořan než voják. Pokud se týče Frantereta, jsem velmi spokojen, že mu při svém návratu odevzdám meč. Svěřuji Vám zcela, rozhodnete-li se pro syna Dupontova či máte-li raději malého Angličana nebo Vilarse.3) Konečně jsem se rozhodl, aby mi byli přivedeni honicí psi, dal jsem již napsati o tom dopis vévodovi zweibrückenskému,4) který laskavě pošlete po Henrykenovi do Heidelberka. Doufám, že je bude moci přivésti do Prahy, než se vrátím. Zdržel jsem se zde dva dny, poněvadž vyslanci moravští ještě nepřibyli. Přijal jsem je až dnes ráno ve slyšení; projevují mně mnoho náklonnosti. Zítra odjíždím odtud a budu v pondělí v domě pana z Lipé a v úterý v Brně, dá-li Bůh. Ubohý Kinský zemřel. Hrabě z Holachu byl včera u mne. Betlen Gábor5) není ještě ani zvolen ani korunován, ujel z Prešpurku před morem. Ucho již mne nebolí, doufám, že brzy bude úplně zahojeno. Prosím, abyste věřila, že Vás stále miluji a že nikdy nepřestanu, mé drahé a jediné srdce,
Váš nejvěrnější přítel a nejoddanější sluha Fridrich
Polná, 1. února 1620


Fridrich Falcký se zasnoubil s Alžbětou Stuartovnou v roce 1613. Alžběta byla dcerou anglického a skotského krále Jakuba I. a dánské princezny Anny. Budoucí česká královna se narodila 19. srpna 1596 ve Fifeshire ve Skotsku. S kurfiřtem Fridrichem žila šest let na falckém dvoře v Heidelbergu. V poslední říjnový den roku 1619 nový český král vstoupil do Prahy a s ním bez ohledu na vysoký stupeň těhotenství i Alžběta. O týden později, 7. listopadu 1619, jak již bylo výše naznačeno, byla korunována českou královnou. V prosinci 1619 se narodil syn Ruprecht, pozdější úspěšný vojevůdce anglické občanské války. Pro vzbouřené české stavy představovala pražská Alžbětina přítomnost pomyslnou záruku anglické pomoci, která se ovšem nikdy neuskutečnila.
Alžběta Stuartovna se s českým prostředím nesžila. Nevyvarovala se povýšeného postoje vůči svým novým poddaným. Její dvůr, zvyklý na francouzskou módu a uvolněnější mravy, se v Praze stal důvodem pohoršení. Přes varování hodnostářů přikázala královna Alžběta v prosinci 1619 vyčistit chrám sv. Víta a přeměnit jej k obrazu kalvínskému. Královský pár touto akcí ztratil značnou část své prestiže. Po bitvě na Bílé hoře musel král Fridrich uprchnout z Prahy. Nejprve do Vratislavi, později za rodinou do Haagu. Po smrti manžela Fridricha zůstala Alžběta Stuartovna s menšími dětmi v Nizozemsku. Syn Karel Ludvík bojoval ve švédském vojsku, Ruprecht odešel na dvůr svého strýce Karla I.
Alžběta odmítla pozvání k návratu do Anglie a vyhnula se tak revoluci, která přivedla Karla I. na popraviště. Alžběta Stuartovna se v klidu nizozemského exilu dočkala konce třicetileté války. Teprve restaurace Stuartovců roku 1660 a nástup synovce Karla II. na anglický trůn jí umožnily návrat do rodné země. Jako česká královna se podepisovala do konce svého života. Zemřela 13. února 1662 v Londýně.
A ještě malý dodatek, který konec vládnutí Fridricha Falckého na českém trůnu doplňuje. Bitva na Bílé hoře, která znamenala konec povstání a zhroucení snu českých stavů, netrvala ani dvě hodiny. Na straně českých stavů bojovalo přibližně 17 tisíc mužů, síla spojených vojsk žoldnéřů se odhaduje na 27 tisíc mužů. Padlo v ní na 2000 bojujících. Když se bitva začala pro vojsko českých stavů vyvíjet nepříznivě, početné oddíly se daly na útěk. V den bělohorské bitvy 8. listopadu 1620 byl Fridrich Falcký na hostině s anglickými vyslanci Westonem a Conwayem. Se svou družinou údajně v ten den vyjel ještě k bráně na Pohořelci, ale u hradeb spatřil ústup poraženého vojska. Vrátil se na Pražský hrad a nechal naložit vozy, které chtěl odvézt s sebou. Zúčastnil se ještě poslední porady, kde bylo rozhodnuto, že musí z města odjet. Ráno 9. listopadu opouštěl Prahu a odcestoval s rodinou a malým průvodem do polské Vratislavi. Odtud se pokoušel pomocí kurýrů řídit další boj. Ovšem marně. Scénu jeho odchodu zobrazuje proslulá dřevořezba v chrámu svatého Víta z roku 1629 od Jiřího Bendla staršího. Fridrichovy výzvy k boji zůstávaly bez odezvy, a tak „zimní král“ v prosinci 1620 odjel do Haagu, později žil v Rhenenu.

Poznámky:
1) Nakladatel Bedřich Kočí (1869–1956) zaměřil svou nakladatelskou čin¬nost na levná lidová vydání hodnotné domácí i přeložené beletrie, knih pro mládež, vzdělávací literatury a reprodukci výtvarných děl. Provozoval i knihkupectví, vydával časopisy; působil v letech 1893 až 1950. Více: Lexikon české literatury 2/II, písm. K-L, Praha 1993.
2) V originále „par cadet“, patrně Fridrichův mladší bratr, který se cesty na Moravu přes Polnou účastnil.
3) Jedná se o ustanovení pážete.
4) Místodržící v Dolním Falcku.
5) Vévoda sedmihradský.

Prameny a literatura:
Čapka, František: Dějiny zemí Koruny české v datech, 3. vyd., Praha 1999
Kalendář historický národa českého, Praha 1940
Mendl, Bedřich: Ze zimního království. Dopisy Fridricha Falckého královně Alžbětě z let 16191920, Praha 1919
Parkan, František: Tragická porážka českých stavů. In: Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách, Praha 2001
Rérych, Břetislav: Oběť Bílé hory, Pohoří, roč. 1921, č. 2, s. 21–23
Vykoupil, Libor: Slovník českých dějin, Brno 2000
Internetové stránky věnované rodu Otta z Losu, dostupné online z: [cit. 23. 10. 2013]


Použitá literatura: Polensko, roč. 2013, č. 4, s. 1-6

Autor: Jan Prchal

Zpět na seznam článků



Komentáře:

Jméno:  
E-mail:  

Kontrola (napište číslem 3x10):


Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function mysql_result() in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php:44 Stack trace: #0 /www/doc/www.kzhp.cz/www/index.php(217): include() #1 {main} thrown in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php on line 44