Nedvědické mramory na polenských hřbitovech (MVDr. Ivan Prokop)

V polovině roku 2014 prováděl Klub Za historickou Polnou soupis architektonicky zajímavých náhrobků a hrobů významných osobností na hřbitovech u sv. Barbory a sv. Kateřiny. Z asi 30 vybraných hrobů na hřbitově u sv. Barbory nás mimo jiné zvláště zaujala hrobka rodiny Neuwirthovy a Havlíčkovy s číslem 879 při západní zdi hřbitova, která je ohraničena nízkou zídkou s osmi kuboidy z bílého mramoru. Vertikální část náhrobku v secesním stylu obsahuje dva mramorové podstavce s lucernami a centrální podstavec s obeliskem z černé leštěné žuly. Na podstavci je zřetelně vyražena signatura výrobce náhrobku, známé brněnsko-nedvědické kamenosochařské firmy „A.LOOS. Nedvědice“. Náhrobek kombinuje stylové secesní a kubistické prvky, což je u našich hřbitovů zcela unikátní. Při bližším zkoumání historie hrobky na městské hřbitovní správě bylo zjištěno, že hrobku nechal postavit někdy na počátku druhé dekády 20. století polenský obchodník a majitel pily a mlýna na Podhoře Antonín Dvořák, který zemřel 29. června 1916 a byl v hrobce pochován. Jeho vdova Amálie se provdala za Jindřicha Procházku, který hrobku po smrti své manželky v roce 1924 zdědil. V roce 1960 pak syn Jindřich Procházka mladší, žijící v té době v Šumperku, prodal hrobku polenské rodině Neuwirthově a Havlíčkově.
Signatura známé firmy nás podnítila k pátrání po mramorových náhrobcích z této dílny, které bylo úspěšné, neboť jsme jich nalezli dalších osmnáct.
U třinácti z nich se jedná o tradičněji pojaté náhrobky, kdy z jednoduchého podstavce imitujícího skálu z lomového kamene vyrůstá zploštělý hranol se jmény zemřelých, na kterém je osazen kříž s postavou ukřižovaného Krista. Břevna kříže mají pak hrotitá zakončení, což je pro uvedenou dílnu typické. Jeden z těchto náhrobků pod číslem 1512 je obohacen postavou klečícího anděla. Písmo na náhrobcích je obyčejně plastické, a to buď na bílém, nebo černém pozadí. Svým pojetím je zajímavý i náhrobek č. 491, kdy z masivního podstavce vyrůstá kříž, doplněný mramorovou sochou Madony. Zaznamenali jsme i dva náhrobky č. 552 a 1134 v jednoduchém provedení zahrocených obelisků bez výrazných křesťanských symbolů. Tyto tři posledně jmenované náhrobky se nachází v nejstarší části hřbitova při kostele sv. Barbory.
Nalezli jsme i dva mramorové náhrobky č. 393 a 911 v klasickém provedení signované konkurenční nedvědickou kamenosochařskou firmou UHLÍŘ. K našemu překvapení používala firma obdobného designu náhrobků jako firma předchozí.
Na hřbitově u sv. Barbory jsme nalezli dalších 29 nesignovaných náhrobků, které dle celkového tvaru, použitého materiálu a typu písma s největší pravděpodobností pochází z nedvědického mramoru. Musíme však objektivně přiznat, že u nich nelze určit, zda pochází z dílny A. Loose či Uhlířovy, neboť později založená firma Uhlíř, jak bylo ověřeno, napodobovala na trhu úspěšné náhrobky Loosovy.
Na kateřinském hřbitově byl nalezen dvojhrob rodiny Sadilovy č. 20 při jihovýchodní zdi hřbitova, s klasickým bílým mramorovým křížem a typickým Loosovým písmem, nesignovaným, avšak hned vedle stojící obelisk z černé leštěné žuly vyrůstá z firmou označeného mramorového soklu se značkou A. Loos. Nedvědice. Dle úmrtních dat
zemřelých byly náhrobky zhotoveny na přelomu 19. a 20. století. Kromě výše uvedené Loosovy signatury nacházíme ještě označení A. Loos v Nedvědici a A. Loos V. Nedvědice (“V“ označuje vdovu, pozdější majitelku dílny).
Na polenském židovském hřbitově se mramorové náhrobky z druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století vyskytují zcela ojediněle a žádný z nich není signován výše uvedenými firmami.
Podívejme se nyní blíže na zakladatele „Sochařského ateliéru a kamenického podniku“ v Brně, jihlavského rodáka Adolfa Loose (1829–1879). Po studiích na Akademii výtvarného umění ve Vídni, která však nedokončil, zakládá v roce 1860 v Orlí ulici v Brně svoji první soukromou živnost jako „měšťanský sochař a kameník“. Později přesídluje do ulice Friedhofgasse 20-22 (dnes Kounicova ul., kde stojí hotel Continental). Vyrábí nejen náhrobky, ale s nesporně uměleckými ambicemi přijímá i zakázky na dekorativní prvky vznikající moderní brněnské architektury, jako jsou alegorická sousoší antických postav, plastické medailony a busty význačných osobností (Kounicův a Pražákův palác, nemocnice u sv. Anny, Zemský dům, Německé gymnázium apod.). Ve spolupráci s architektem Josefem Arnoldem se podílí i na sochařské a kamenické výzdobě kostelů a synagog (Rajhrad, Popice, Jihlava). Firma provádí i štukové výzdoby společenských sálů a divadel (brněnská Reduta, Besední dům, jihlavský hotel Czap – dnes Dělnický dům). Významnou část tvorby zaujímají i vojenské pomníky padlým, zvláště po prusko – rakouské válce (Hradec Králové, Tovačov, Hoříněves).
V roce 1870 A. Loos uzavírá sňatek s jihlavskou rodačkou Marií Hertlovou (1833–1921). Ještě v témže roce se jim v Brně narodil syn Adolf (1870–1933) později světově proslulý architekt průmyslových a obytných budov a bytových interiérů (Müllerova vila v Praze, Brummelův dům v Plzni, četné realizace ve Vídni, Francii či USA).
Zakladatel firmy A. Loos st. však v roce 1879 umírá. Synovi je te-prve 9 let. Po gymnaziálních studiích se brzy osamostatňuje. Pro vážné neshody s matkou odchází z rodného domu a zřejmě se ani později nepodílí na kamenosochařské tvorbě firmy, kterou po smrti manžela provozuje vdova M. Loosová, označující tehdejší výrobky A. Loos Witwe. Mladý Loos si však z rodného domu odnesl celoživotní lásku k ušlechtilému kameni. Ten pak prosazoval do svých staveb a bytových interiérů, kterými se ve světě tak proslavil.
Po smrti manžela navazuje Marie Loosová spolupráci s architektem Onderkou, který je zřejmě autorem návrhů tehdejší kamenosochařské produkce firmy. Jsou to návrhy honosné pro bohatou klientelu, ale i prosté, jednoduché pro malá města a venkov. Založeny jsou i další pobočky v Břeclavi a Třebíči. Ve dvou mramorových lomech firmy a na třech pobočkách je zaměstnáno koncem 19. století 60 kameníků a 40 řezačů kamene.
Firma přečkala jistou krizi poptávky v bědných letech po I. světo-vé válce, ale to již v čele stál vnuk zemřelé majitelky Valtr Loos. Jelikož přijal německé občanství, byl po roce 1945 odsunut, firmu přebrala národní správa, v roce 1951 byla znárodněna a o rok později zcela zanikla.
Produkce firmy za dobu asi 75 let existence je ohromující. Jejími výrobky jsou ozdobeny mnohé budovy v centru Brna, jejich interiéry, brněnské hřbitovy se stovkami náhrobků, ale i hřbitovy po celé jihozápadní Moravě. Díky našemu pátrání jsme potvrdili, že kamenoso-chařská díla slavné Loosovy firmy si získala klientelu i v české Polné.
V této souvislosti se nelze nezmínit o druzích materiálů, ze kterých tvorba kamenické dílny pocházela. Kromě pískovce a ušlechtilé žuly (převážně z mauthausenských lomů) to byl především mramor z lomů poblíž městyse Nedvědice, ležícího mezi masivy Drahanské a Českomoravské vysočiny při západním okraji Moravského krasu.
Mramor, který je vlastně druhem metamorfovaného krystalického vápence, je při svém opracování velice dekorativním materiálem používaným ve stavebnictví a sochařství již od dob starověku. Adolf Loos v Nedvědici jeden lom zakoupil a jeden pronajal již koncem 60. let 19. století. Mramor tu lámaly i další 3 firmy.
Mramorové lomy zde byly otevřeny již ve druhé polovině 13. století při stavbě gotického hradu Pernštejna. Později zde vytěžený mramor posloužil ve 2. polovině 16. století při stavbě kostela sv. Františka v nedalekém Doubravníku, který je nazýván „mramorovou katedrálou“. V nedvědických lomech se nachází asi 4 druhy mramoru. Bílý, středně zrnitý, bílý až našedlý, středně zrnitý, bílý, hrubě zrnitý s šedými či nazelenalými proužky. Tyto jsou nejkvalitnější a lze je dobře lámat. Čtvrtý druh je namodralý, středně zrnitý, drolivý, který nelze lámat ve větších blocích. Tento druh posloužil jako materiál pro sklářské hutě (až 60 vagonů ročně) a zároveň k výrobě drobných dekorativních předmětů, těžítek, stojánků apod. Významnou byla i produkce mramorové drti a moučky pro výrobu terazza.
V 60. letech 20. století skončila těžba mramorů v Nedvědici, i když geologické zásoby jsou stále k dispozici.
Za cenné informace děkuji paní Petře Zvolánkové ze hřbitovní správy Městského úřadu Polná. Za poskytnutí disertační práce Pavly Cenkové děkuji Mgr. Petru Dvořákovi.

Použitá literatura:
Cenková P.: „Vkusné a solidní“. Měšťanské sochařství v Brně 1800–1880. Disertační práce. Brno 2014.
Černoušková D., Chatrný J.: Brněnské stopy Adolfa Loose. Muzeum města Brna: Brno 2010.
Šmíd J.: Ze staré Nedvědice: Mramorové lomy. Nedvědický zpravodaj, roč. I., č. 3, září 2007.


Použitá literatura: Polensko, roč. 2016, č. 2, s. 5-10

Autor: MVDr. Ivan Prokop

Zpět na seznam článků



Komentáře:

Jméno:  
E-mail:  

Kontrola (napište číslem 3x10):


Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function mysql_result() in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php:44 Stack trace: #0 /www/doc/www.kzhp.cz/www/index.php(217): include() #1 {main} thrown in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php on line 44