Nejstarší záznamy o odlovech zvěře na polensko-přibyslavském panství (Filip Plašil)

V nedávné době uveřejnil Jakub Nobicht pěkný příspěvek o lovu a myslivosti na brtnickém panství, časově ohraničený léty 1725–1740.1) Fond Ústřední správa Collaltů v Brtnici, uložený v Moravském zemském archivu v Brně, poskytuje vskutku bohatý materiál ke studiu uvedené problematiky. Odlišná situace, bohužel, panuje v archiváliích z fondu nedalekého panství Polná, Přibyslav a Pohled. Vlastníci panství Dietrichsteinové zajížděli na Polnou spíše sporadicky, obzvláště po smrti Leopolda knížete z Dietrichsteina roku 1708. Není proto důvodu k podivu, že lovectví na Polensku a Přibyslavsku nebyla věnována taková pozornost. Oproti brtnickému panství však nejvýraznější rozdíl představuje tristní množství dochovaných archiválií – z nejstaršího období do poloviny 18. století lze hovořit spíše o troskách bývalé vrchnostenské spisovny. Z účetních příloh důchodních a lesních účtů lze využít pouze několik dochovaných ročníků – 1730, 1734 a 1739 z účtů důchodních a 1730, 1739 a 1742 z účtů lesních (nejstarší lesní účetní přílohy z roku 1690 údaje o odlovené zvěři neobsahují ). 2)
Přes torzovitost materiálu se však jedná o podklady, které mohou být přínosné, byť z nich nelze sestavit systematickou práci se statistikou, jakou předestřel Nobicht. 3) Účetní přílohy vypovídají o druzích lovené zvěře, o cenách zvěřiny, dochovaly se i některé kusé údaje o jejích odběratelích. Z nich nejzajímavějším je zajisté účet z válečného roku 1742, kdy bylo velké množství zvěřiny darováno důstojníkům cizích vojsk jako úplatek. Domnívám se proto, že není na škodu informace z uvedených pramenů uveřejnit – oproti materiálu předkládanému Nobichtem věnují polenské archiválie kromě užitečné zvěře značnou pozornost i odlovené škodné – zejména ptákům, jejichž počty se z dnešního pohledu zdají být až enormní. 4)
Z veškerých níže uvedených materiálů plyne, že lovem se na celém rozsáhlém polensko-přibyslavském panství v první polovině 18. století zabývali pouze čtyři zaměstnanci – tři lovci a polesný jako jejich zodpovědný nadřízený. Po celé sledované období 1729–1742 sídlil lovec v Polné, v Borové a ve Ždírci. Zatímco lovci zásadně jmény uváděni nejsou, jako polesný je v letech 1734–1738 jmenován Antonín Felix Kausek. Nadřízeným polesného byl hejtman panství, který stvrzoval svým podpisem celkové sumáře odlovené zvěře i jejího upotřebení – prodejem či dary. Od roku 1730 se jednalo o hejtmana Václava Františka Všetečku a v roce 1742 již úřadoval nový hejtman Jan Kašpar Khautz.
Bližší rozlišování u jednotlivých druhů zvěře nese pouze jelen – účetní přílohy rozlišují, zda se jednalo o dospělého jelena, o jelena přibližně do dvou let věku (Schmaltier) či o koloucha jelena. Bližší rozlišení jednotlivých kusů, které se projevovalo i cenou při prodeji, poskytuje v některých letech údaj o váze masa z odloveného kusu. Zvěř byla kupujícím či obdarovaným porůznu přenechávána buďto nezpracovaná v kůži, či stažená a zpracovaná na maso (vždy však byla údaji o kůži věnována pozornost). Pokud došlo ke stažení zvěře či škodné, byly vydělané kůže obvykle prodávány samostatně – v případě roku 1730 byl kupujícím polenský Mikuláš Opatovský, který zakoupil od vrchnosti kůže z lišek a vydru.
Jak se vyvíjel lov na Polensku a Přibyslavsku, vypovídají údaje z jednotlivých let, za které se dochovaly patřičné záznamy:

Sezona 1729/1730 5)
Od sv. Václava 1729 do sv. Jiří 1730 bylo za lov zvěře a lov škodné zvěře vyplaceno z polenského důchodního úřadu:
1/ knížecímu polesnému celkem 2 zl. 20 kr. za 1 vydru
2/ polenskému lovci celkem 32 zl. 11 kr. za 4 srnce, 10 lišek, 1 vydru, 6 párů orlů, 14 párů káňat, 50 párů menších sov, 25 párů jestřábů, 4 páry výrů, 4 páry volavek a 24 párů krahujců
3/ borovskému lovci celkem 36 zl. 42 kr. za 1 lišku, 7 párů orlů, 32 párů káňat, 24 párů jestřábů, 95 párů sov, 3 páry výrů, 45 párů krahujců a 16 párů volavek
4/ ždíreckému lovci celkem 28 zl. za 2 lišky, 10 párů orlů, 22 párů volavek, 6 párů výrů, 22 párů krahujců, 40 párů sov a 36 párů jestřábů
Kromě uvedeného se v záznamech objevuje také údaj o 5 divokých kočkách, viz níže.
Za jednotlivé druhy zvěře a škodné byli lovci odměňováni následovně: srnec 30 kr., liška 30 kr., vydra 2 zl. 20 kr., pár orlů 30 kr., pár káňat 9 kr., pár menších sov 9 kr., pár jestřábů 15 kr., pár výrů 15 kr., pár volavek 9 kr., pár krahujců 6 kr.
Václav František Všetečka, hejtman, tak vyplatil lovcům a polesnému celkem 99 zl. 13 kr.
Dne 20. března 1730 sestavil hejtman soupis osob, kterým byla odlovená zvěřina prodána:
1 srnec v kůži za 2 zlaté a 1 srnec v kůži za 1 zl. 30 kr. polenskému děkanovi Petru Floriánovi,
1 srnec v kůži za 2 zl. Karlu Vencovskému z Polné, 6)
1 malý srnec v kůži za 1 zl. 15 kr. hejtmanovi panství polensko-přibyslavského Václavu Františku Všetečkovi,
5 kůží z divokých koček a 1 vydra celkem za 2 zl. 30 kr. polenskému Mikuláši Opatovskému.

Z účtu roku 1730 plyne, že v uvedené době věnovali lovci a polesný pozornost v podstatě pouze omezování počtů nebývale rozšířené škodné, zejména ptactvu. Za zvláštní pozornost stojí, že za sledované období bylo uloveno 186 párů menších sov a 13 párů výrů. Z užitečné zvěře byli odloveni pouze 4 srnci, z nichž všichni byli prodáni soukromým zájemcům z Polné. Z revíru Borová a Ždírec nejsou hlášeny dokonce vůbec žádné odlovy užitečné zvěře panskými zaměstnanci.

Sezona 1734 7)
Od sv. Jiří do sv. Michala 1734 bylo za lov zvěře a škodné z polenského důchodního úřadu zaplaceno:
1/ knížecímu polesnému celkem 3 zl. 56 kr. za 2 srnce, 3 jestřáby, 3 volavky, 10 krahujců a 11 sov
2/ polenskému lovci celkem 20 zl. 5 kr. za 2 jeleny, 1 koloucha jelena, 2 srnce, 2 jeřábky, 4 sluky, 2 orly, 23 jestřábů, 9 volavek, 27 krahujců a 50 sov
3/ borovskému lovci celkem 29 zl. 36 kr. za 3 srnce, 6 jeřábků, 34 jestřábů, 4 výry, 25 volavek, 66 krahujců, 54 sov a 23 káňat
4/ ždíreckému lovci celkem 28 zl. 59 kr. za 1 jelena, 1 jeřábka, 4 sluky, 1 srnce, 12 orlů, 25 jestřábů, 9 volavek, 15 káňat, 30 krahujců, 107 sov

Za jednotlivé druhy zvěře a škodné byli lovci odměňováni následovně: jelen 1 zl. 30 kr., kolouch jelena 45 kr., srnec 30 kr., liška 30 kr., vydra 2 zl. 20 kr., orel 30 kr., pár káňat 9 kr., výr 15 kr., sova 4 kr., jestřáb 15 kr., volavka 9 kr., krahujec 6 kr., jeřábek 12 kr., sluka 12 kr.
Celkem všem výše uvedeným zaměstnancům vyplatil hejtman Václav František Všetečka sumu 82 zl. 36 kr. Účet podepsal i polesný Antonín Felix Kausek.

Za totéž období od sv. Jiří do sv. Michala 1734 se na panství utržilo za prodanou zvěřinu a škodnou:
3 jeleni po 121, 106 a 75 librách váhy celkem 20 zl. 8 kr. (libra jeleního masa 4 kr.)
1 kolouch jelena o 40 librách váhy za 2 zl. 40 kr.
2 srnci prodáni po 2 zl. 12 kr., 2 srnci po 2 zl., 1 srnec za 1 zl. 48 kr., 1 srnec za 1 zl. 20 kr., 1 srnec za 1 zl. 18 kr. a 1 srnec za 1 zl. (srnci se prodávali v kůži v celku)
Za vysokou zvěř celkem 36 zl. 38 kr.
22 zpracovaných jeleních kůží po 3 zl.
1 kůže mladého jelena 3 zl.
3 zpracované srnčí kůže po 36 kr.
2 vydry nezpracované po 1 zl. 30 kr.
20 nezpracovaných lišek po 51 kr.
Za kožešiny celkem 90 zl. 48 kr.
Celkem za sezonu utrženo 127 zl. 26 kr.

Oproti sezoně 1729/1730 jsou počty ulovené pernaté zvěře uváděny ne v párech, ale v jednotlivých kusech. Přitom odměna lovců za pár v roce 1730 byla stejná jako za jeden kus v roce 1734. Jedná se o nepřesnost v účetních dokladech, nebo došlo v mezidobí k pod-statnému navýšení odměn lovců. Ačkoliv během sledovaného období byli uloveni vrchnostenskými zaměstnanci pouze 3 jeleni, výkaz prodeje uvádí 22 prodaných vydělaných jeleních kůží. Může se jednat o jeleny ulovené při honech, eventuálně zásoby z předchozích let. V každém případě – pokud by nedošlo k prodeji velkého množství jeleních kůží, nevynesl by prodej zvěřiny a ostatních kožešin ani tolik, kolik správa panství vyplatila lovcům za odstřel a odchyt zvěře a škodné.

Sezona 1738/1739 8)
Od 3. listopadu 1738 do 6. března 1739 (celkem 18 týdnů) bylo za lov zvěře a škodné z polenského důchodního úřadu zaplaceno:
1/ polesnému celkem 2 zl. 3 kr. za 6 koroptví, 1 orla skalního, 5 volavek a 1 krahujce
2/ polenskému lovci celkem 16 zl. 3 kr. za 2 kolouchy jelena, 2 srnce, 5 lišek, 4 orly skalní, 21 jestřábů, 21 káňat, 3 volavky a 3 sovy
3/ borovskému lovci celkem 22 zl. 5 kr. za 2 srnce, 2 zajíce, 3 lišky, 7 orlů skalních, 35 jestřábů, 8 káňat, 33 krahujců a 39 sov
4/ ždíreckému lovci celkem 13 zl. 59 kr. za 1 zajíce, 2 lišky, 4 orly skalní, 14 jestřábů, 8 káňat, 7 volavek, 37 krahujců a 10 sov

Lovcům byly za odlovenou zvěř a škodnou vypláceny stejné odměny jako v roce 1734. Celkem bylo vyplaceno všem zaměstnancům 54 zl. 40 kr. Při srovnání s přibližně stejným obdobím v sezoně 1729/1730 zaujmou mnohem nižší počty odlovené škodné.

Za totéž období bylo prodáno:
2 kolouchové jelena bez kůže 73 liber za 4 zl. 52 kr. a 68 liber za 4 zl. 32 kr. (libra jeleního masa po 4 kr.)
4 srnci včetně kůže 30 liber váhy za 2 zl., 34 liber za 2 zl. 16 kr., 25 liber za 1 zl. 40 kr. a 22 liber za 1 zl. 28 kr. (libra srnčího masa po 4 kr.)
3 zajíci po 18 kr.
6 koroptví po 12 kr.
10 kusů liščích kožek nevydělaných po 54 kr.
Celkem se tak za sledované období za prodanou zvěřinu a kožešiny utržilo pouze 27 zl. 54 kr. – tedy přibližně polovina částky vyplacené lovcům.

Sezona 1741/1742
Od sv. Michala 1741 do sv. Jiří 1742 na polenském panství ulovili:
1/ polesný 6 srnců a 2 zajíce
2/ polenský lovec 5 jelenů, 6 mladých kusů vysoké zvěře (Schmaltier), 1 jeleního koloucha, 10 srnců a 4 lišky
3/ borovský lovec 2 mladé kusy vysoké zvěře a 12 srnců
4/ ždírecký lovec 6 srnců a 2 lišky
Do součtu zjevně není zahrnuta zvěř pernatá.

Se získanou zvěřinou bylo naloženo, s ohledem na zvláštní válečné poměry a přítomnost cizího nepřátelského vojska na panství, následovně:
a/ jeleni vážící 114, 105, 78 liber byli prodáni po 4 krejcarech. Další jelen byl darován generálu Polastronovi, 10) jeden zbývající byl pak rozdělen mezi podplukovníka, majora a kapitána saského vojska.
b/ mladé kusy vysoké zvěře měly 83, 80, 70 a 65 liber a prodávaly se vždy bez kůže po 4 krejcarech. Jeden zbývající kus v kůži byl darován výše uvedeným saským důstojníkům.
c/ kolouch darován i s kůží generálu Bironovi
d/ srnci vážící 37 ½, 31, 28, 26, 24 a 24 liber byli prodáni po 4 kr. za libru. Ostatní srnci byli rozdáni v kůži následujícím osobám: generál Polastron 1 kus, generál Biron 1 kus, generál Caila 11) 1 kus, generál Dörrfeldt 4 kusy, generál Polenz 12) 1 kus, generál Ballaria 3 kusy, generál Bergholtz 13) 4 kusy, jeho sekretář 1 kus, generál Benveron 1 kus, plukovní ubytovatel Barth 1 kus, major de Wiked 1 kus, plukovník Bryk 1 kus, plukovník Schönberg 1 kus, plukovník Stuttenheim 1 kus, plukovník Braglio 1 kus, podplukovník Schliven 1 kus a 4 kusy byly dány polnímu kapitánovi a poručíkovi Gelhornovi od exekučního komanda v Krucemburku. Celkem tak rozdáno 28 srnců vojákům. 14)
e/ 2 zajíci dáni lotrinskému generálu Lindenovi.

Závěr
Ačkoliv představený archivní materiál je nutno vnímat spíše jako trosky původního obsahu Dietrichsteinské spisovny lesního a důchodního úřadu polensko-přibyslavského panství, lze i z uvedených fragmentů vysledovat jednu společnou charakteristiku: zapříčiněním různých okolností se nedařilo péčí o zvěř dosáhnout významnějších příjmů. V období 1729/1730, a nejspíše i v období následujícím, se zaměstnanci lesního úřadu soustředili na omezení počtů přebujelé škodné (zejména dravého ptactva a sov) a stav odlovené užitečné zvěře byl zcela minimální. V sezoně 1734 se sice podařilo docílit formálně vyššího zisku z odlovené zvěře, než činily výdaje na platy polesného a lovců, avšak to pouze díky prodeji celkem 22 jeleních kůží (které byly nejspíše shromažďovány několik let). V sezoně 1738/1739 docílil výtěžek prodeje odlovené užitečné zvěře pouze poloviny výše odměn, vyplacených polesnému a lovcům, a eventuálně očekávané příjmy za rok 1741 zničila přítomnost cizího vojska na panství a využití zvěřiny k úplatkům různým důstojníkům.
Pokud se obdobně vyvíjela lovecká činnost na polensko-přibyslavském panství i v dalších, archivním materiálem nepodložených letech, lze patrně úlohu lovectví na dominiu posunout z hospodářské činnosti spíše do oblasti ochrany lesních dřevin, zábavy, zpestření jídelníčku úředníků a vítaný zdroj úplatků. Na uvedeném stavu se zajisté negativně podepsala i skutečnost, že majitelé panství v Polné nesídlili a do zdejší oblasti zajížděli jen málo – po důslednějším využití potenciálu zvěře tak nejspíše nebyla větší poptávka. Patrně i z toho důvodu se nepodařilo ve sledovaném období nalézt jediný záznam o konaném honu ve vrchnostenské režii.

Poznámky:
1) Nobicht, Jakub: Lov a myslivost na panství Brtnice za vlády Antonína Rombalda Collalta v letech 1725–1740, in: Kubeš, Jiří – Pavlíčková, Radmila (edd.): Šlechtic mezi realitou a normou: Miscellanea ze studentských prací k dějinám raného novověku, Olomouc – Pardubice 2008, s. 163–191.
2) Moravský zemský archiv v Brně, F 188 – Velkostatek Polná, Přibyslav a Pohled, kart. 635, i. č. 5240.
3) Shodou okolností se jedná o prakticky totéž časové období, jakým se zabývá i Nobichtův článek – jistě by bylo možné nalézt mezi lovem na obou panstvích určité paralely či naopak rozdíly, pokud by bylo dochováno více archivního materiálu.
4) Při určení druhů zvěře byla použita zejména následující literatura: Bechstein, Johann Matthäus: Gemeinnützige Naturgeschichte Deutschlands nach allen drey Reichen. Ein Handbuch zur deutlichen und vollständigern Selbstbelehrung besonders für Forstmänner, Jugendlehrer und Oekonomen. III. díl. Siegfried Lebrecht Crusius: Leipzig 1793; Schaffer, Alexander: Pfarrer P. Blasius Hanf als Ornitholog. Dargestellt vorzüglich auf Grundlage der Schriften desselben. Benediktiner Abtei St. Lambrecht: St. Lambrecht 1904; Černý, Walter; Drchal, Karel: Průvodce přírodou. Ptáci. 6. vyd. Aventinum: Praha 2001; Grimm, Jacob; Grimm, Wilhelm: Deutsches Wörterbuch. Dostupné online z: http://dwb.uni-trier.de/de/ [cit. 14. 2. 2015].
5) Moravský zemský archiv v Brně (dále MZA Brno), F 188, kart. 563, i. č. 4507 – účetní přílohy 1730; kart. 635, i. č. 5241 – lesní účetní přílohy 1730.
6) Bývalý hejtman polenského panství.
7) MZA Brno, F 188, kart. 563, i. č. 4508.
8) MZA Brno, F 188, kart. 563, i. č. 4508 – důchodní účetní přílohy 1739; kart. 635, i. č. 5242 – lesní účetní přílohy 1739.
9) F 188, kart. 635, i. č. 5243 – lesní účetní přílohy 1742. Při určení důstojníků byla použita, mimo jiné, následující literatura: Schuster, O.; Francke, F. A.: Geschichte der Sächsischen Armee von deren Errichtung bis auf die neueste Zeit. 2. Theil. Duncker und Humblot: Leipzig 1885, s. 6–9; Heinsius, S.: Genealogisch-historische Nachrichten von den Allerneuesten Begebenheiten. LXVII Theil. Leipzig 1745, s. 655. Donnadieu, J.-L.: Un grand seigneur et ses esclaves. Le comte de Noé entre Antilles et Gascogne. Toulousé 2009, s. 51.
10) Jean Baptiste de Polastron (1686–1742), generálporučík francouzské armády, guvernér v Dauphine.
11) Generálmajor saské armády.
12) Generálporučík saské armády.
13) Patrně spíše Birkholz, generálporučík saské armády
14) Jednalo se o důstojníky francouzské a saské armády. Jména generálů Polastrona, Birona, Polenze uvádí i polenský děkan Petr Florián, srov. Turecký, Karel: Kniha pamětihodných událostí zaznamenaných Petrem Floriánem, děkanem polenským, od roku 1726. Příloha sborníku Polensko. Polná 1939, s. 25–33. Kromě uvedených jmenuje Florián také saského generálmajora Grumbkowa, jehož oddíly se měly pohybovat v Nížkově, a francouzského generála Duperchera. O válečných škodách na polensko-přibyslavském panství roku 1742 Rérych, Břetislav: Francouzi na Českomoravské vysočině roku 1741 a 1742. Polná 1934, s. 17–18.



Použitá literatura: Polensko, roč. 2015, č. 2, s. 1-8

Autor: JUDr. Filip Plašil

Zpět na seznam článků



Komentáře:

Jméno:  
E-mail:  

Kontrola (napište číslem 3x10):


Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function mysql_result() in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php:44 Stack trace: #0 /www/doc/www.kzhp.cz/www/index.php(217): include() #1 {main} thrown in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php on line 44