Vzácná kapradina v Panském lese u Polné (MVDr. Ivan Prokop)

Výčet druhů zvláště chráněné květeny rostoucích v okolí Polné je v současnosti velice skromný. Díky prahornímu původu geologického podloží zdejší krajiny, absenci významných vápencových lokalit, rozlehlejších pastvin, mokřadů, nenarušených říčních niv a díky poměrně intenzivní, dlouhodobé exploataci zemědělské a lesní půdy doprovázené likvidací mezí, remízků, melioracemi a v neposlední řadě používáním umělých hnojiv, zúžil se výskyt významných rostlin z kategorií „zvláště chráněný druh“ na velmi malý počet. Jedná se pouze o lokalitu vemeníku dvoulistého /Platanthera bifolia/ z čeledi vstavačovitých v lesní stráni nad rybníkem Březina a výskyt dřípatky horské /Soldanella montana/ z čeledi prvosenkovitých v porostech Špitálského lesa za Janovicemi.
O to více potěší zjištění, že na hadcovém hřebeni v Panské lese u rybníka Kukle najdeme sleziník hadcový /Asplenium cuneifolium/ z čeledi sleziníkovitých, který je zařazen prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění do kategorie silně ohrožených druhů. V okolí Polné však není dnes, dle zákona o ochraně přírody, registrováno zvláště chráněné území rostlin.
Aby byl výčet přírodních zajímavostí úplný, uvádíme ještě vyhlášenou Evropsky významnou lokalitu toku Šlapanky a Zlatého potoka ve vztahu k výskytu zvláště chráněného živočicha v kategorii ohrožený druh vydry říční /Lutra lutra/, v současnosti odhadovaném počtu až deseti kusů.
Sleziník hadcový je vytrvalá kapradina svěže zelené barvy, rostoucí v trsech ponejvíce ve štěrbinách hadcových kamenů. Lodyhy, které nepřezimují, dosahují obvykle délky do 30 cm. Rostlina je výhradně vázána na hadcové horninové podloží, které má kyselý charakter s vysokým obsahem hořčíku a naopak s minimem vápníku, dusíku a fosforu. Je spíše světlomilná. Její výskyt je po-nejvíce ohrožen postupným šířením lesa, kterým jsou obyčejně lesy borové. Kapradina je rozšířena roztroušeně ve střední i jižní Evropě. V Čechách ji najdeme ve větším počtu na Pelhřimovsku, Chotěbořsku, v Železných Horách u Golčova Jeníkova, ale i na Šumavě a ve Slavkovském lese. Na Moravě pak na středním toku řeky Jihlavy ve známé NPR Mohelenská hadcová step, v okolí Tišnova a Pernštejna.
Hornina hadec či také serpentinit je řazena mezi metamorfované vyvřeliny, kterou tvoří převážně serpentin, olivín a pyroxen. Je obyčejně šedozelené či nahnědlé barvy, jemné povrchové struktury. Zvětráváním hadců se do půdy uvolňuje uhličitan hořečnatý, ovlivňující pak skladbu hadcové flóry. Vyskytuje se v podobě žil nebo mohutných loží.
A to je právě případ našich polenských hadců probíhajících v mohutném tělese 3 km severozápadně od Polné v nadmořské výšce 470 až 500 m, v délce 1600 m a šířce 300 m, zakončeném hadcovou skálou o výšce asi 5 m nad rybníkem Kukle na pozemku parc. č. 479/1 v k. ú. Horní Věžnice. Lokalita je známa pod názvem „Panský les“; její větší část je porostlá smrkovým, menší pak borovým lesem. Malou část území tvoří mýtina s nově vysázenými borovicemi. Území je prostoupeno většími i menšími hadcovými skalními výchozy.
Na výskyt sleziníku hadcového u Polné upozornil zdejší veřejnost již v roce 1938 ve sborníku Polensko Ing. Václav Kosík. Nacházel sleziník jen řídce, hlavně pak při jižním a jihovýchodním okraji hadcového hřebene na skalních rozpadech v místech mladého lesa a bezlesí. Ve vzrostlém lese jej nenašel. Rozhořčeně popisuje skutečnost, že v roce 1931 byla hadcová skála s bohatými porosty kapradiny vylámána za účelem potřeby kamene na opravy hráze a splavu rybníka Kukle, které byly v roce 1925 poškozeny přívalovými dešti. Je zvláště politováníhodnou skutečností, že od roku 1923 byl v jednání státních orgánů návrh na vyhlášení ochrany této lokality, žel, vlastní Výnos ministerstva školství a národní osvěty o ochraně této přírodní památky spatřil světlo světa až 31. prosince 1933, kdy nejcennější část území s výskytem sleziníku byla již těžbou zničena. I díky těmto okolnostem pak poválečná legislativa ochrany přírody tuto lokalitu nijak zvlášť nezvýraznila.
V roce 1961, z popudu ředitelky polenské školy Květy Rérychové, podnikl aktiv pro kulturní a přírodní památky při MNV v Polné výjezdní zasedání ke zjištění stavu hadcové lokality sleziníku. Byl potvrzen větší výskyt sleziníku v místě otevřeného lomu a v nevelkém množství v menších trsech též v travnatém porostu s prořídlými borovicemi při západním okraji lokality.
Podrobnější zprávu o revizi lokality sleziníku nalezneme v příspěvku z roku 1976 od janovického rodáka Jaromíra Dienera. Diener zmiňuje, že již v roce 1923 byl upozorněn renomovaným botanikem PhDr. Josefem Ambrožem na existenci této lokality. V podrobných zjištěních své pozdější revize lokality uvádí výskyt sleziníku hadcového na celkem 19 místech. Nejhojnější výskyt zaznamenává při západním okraji hadcového hřebene poblíž bývalého lomu na skupinách balvanů, ale i na rozhraní pasek a vzrostlého lesa. Vitalitu porostů označuje, vzhledem k přežívání do budoucnosti, za uspokojivou.
V létě roku 2012, pod vedením pana Františka Vacka, byla lokalita navštívena členy Klubu Za historickou Polnou. Byli jsme přivedeni ke skalní proláklině, na jejíchž svazích jsme, ke své velké radosti, spatřili několik hustých, vitálních, zelených trsů sleziníku. Díky pravidelnému odstraňování přerůstajících travních porostů, které po léta provádějí skauti, i sám F. Vacek, se sleziníku v tomto místě dobře daří. Při další pochůzce však přišlo zklamání. Asi po 50 m jsme objevili pouhý jeden drobný trs kapradiny, potom už nic. Následným dotazem na botanickém oddělení Agentury ochrany přírody a krajiny v Havlíčkově Brodě byl potvrzen nález pouhých tří lokalit s výskytem sleziníku hadcového. Příčiny neutěšeného stavu lze spatřovat ve dvou hlavních faktorech – v postupném šíření vzrostlého lesa, v jehož stínu se kapradině nedaří, a v neposlední řadě rozvrácením lokality hadcové skály s kdysi nejhojnějším výskytem, která byla dozajista zásobárnou výtrusů kapradiny pro další existenci do budoucna. V podstatě lze konstatovat, že lokalita sleziníku pozvolna zaniká. Mírný optimismus spatřujeme v tom, že postupným proředěním vzrostlého lesa či eventuální mýtní těžbou dojde k opětnému pro-světlení míst s možností uchycení výtrusů sleziníku, a tak vzniku nových stanovišť této vzácné kapradiny.

Použitá literatura:
Kosík, V.: Rezervace hadcové flóry na Polensku, Polensko, 1938, č. 5, s. 90–93
Rérychová, K.: Dnešní stav rezervace sleziníku hadcového /Asplenium cuneifolium/ u Polné. Vlastivědný sborník Vysočiny /oddíl věd přírodních/, 1961, sv. V., s. 215–216
Diener, J.: Současný stav lokality sleziníku hadcového /Asplenium cun. Viv./ u Polné. Zprávy čs. botanické společnosti Praha, 1976, č. 11, s. 32–35


Použitá literatura: Polensko, roč. 2014, č. 1, s. 1-4

Autor: MVDr. Ivan Prokop

Zpět na seznam článků



Komentáře:

Jméno:  
E-mail:  

Kontrola (napište číslem 3x10):


Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function mysql_result() in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php:44 Stack trace: #0 /www/doc/www.kzhp.cz/www/index.php(217): include() #1 {main} thrown in /www/doc/www.kzhp.cz/www/komentare/komentare.php on line 44